středa 12. ledna 2011

Od desíti k pěti

Dnes jsem se dočetl, že Švýcarská vláda pochybuje o trestnosti incestu. Již před časem jsem slyšel, že podobné snahy existují i v USA. Je skutečně na pováženou, že lze o takových odpornostech vůbec veřejně vést diskuzi a zůstat přitom na svobodě jako ostatní "slušní lidé". Příznivci většinou argumentují tím, že nikomu není nic do toho, co dělají dospělí u nich doma a že incest vlastně fakticky nikomu neškodí.

Když jsem v debatách o homosexuálech před několika lety předpovídal, že po legalizaci homosexuality se dočkáme také legalizace dalších úchylek, byl jsem považován za demagoga. Nyní musím konstatovat (nikoliv s potěšením), že jsem měl pravdu a dále, že je už velmi těžké najít něco, co by lidé nebyli ochotni okamžitě odsouhlasit jako neškodnou libůstku.

Ani bych se nedivil, kdybychom se v dohledné době dočkali i legalizace kanibalizmu (se kterým se koneckonců ve "vyšších kruzích" zbohatlíků již nyní experimentuje). Věřím, že argument o neškodnosti uvaření guláše z člověka by mohl obstát.

Evropská společnost, tak hrdá na své kulturní dědictví se utápí v bizarních sexuálních úchylkách a tleská svému rozpadu. Není první a asi ani poslední civilizací na světě, která zdánlivě stojící na vrcholu, stojí na prahu svého neslavného konce.

Naproti tomu od nepaměti existuje na zemi například židovský národ, který, navzdory trvalé snaze okolí o jeho vyhlazení, přečkal snad všechny dosud známé civilizace. To, co dělá lidi lidmí a národ národem je totiž víra v Boha a morálka; ne rádoby intelektuální žvásty o svrchované svobodě případně doplněné ještě o rovnost a bratrství. Tam, kde  chybí Bůh, stávají se z lidí zvířata a civilizace končí zpravidla hanebně poražena jinou, podstatně méně "vyspělou".

pondělí 3. ledna 2011

Vlci v rouše beránčím

V průběhu vánočních svátků jsem v televizi několikrát zachytil srdceryvnou reklamu UNICEF, ve které tato organizace sděluje  děsivé počty dětí umírajících  na AIDS a prosí o finanční pomoc atd... Málem bych jim uvěřil a cítil se provinile, kdybych nevěděl o tom, že UNICEF přímo usiluje o to, aby každý HIV pozitivní člověk mohl beztrestně vědomě nakazit ostatní http://prolife.cz/?a=4&id=1365.

Mám důvod se domnívat, že tyto zdánlivě protichůdné aktivity "dobročinné" organizace nejsou ničím jiným jiným, než dobře promyšlenou podnikatelskou aktivitou. Čím více nemocných dětí, tím více špatného svědomí u potenciálních dárců, tím více tklivých reklam, tím více příspěvků, tím měně kontroly nad finančními toky a tím více peněz do vlastní kapsy. A čím více "práv" HIV pozitivních, včetně práva na tajení svojí diagnozy a práva na vědomé šíření nemoci, tím více nemocných dětí.

UNICEF nemá zájem na tom, aby utrpení ve světě zmizelo. Pro organizaci, která se živí tím, že organizuje humanitární pomoc je životně důležité, aby trpících na světě neubývalo nýbrž přibývalo.

Existuje mnoho organizací, které si hrdě říkají neziskové a mohou tak vyvolávat dojem nezištné pomoci. Pojem nezisková organizace je však pouze terminus technicus pro "obecně prospěšnou" organizaci a nevypovídá nic o platech jejích zaměstnanců. Ti pracují za plat a nikoliv zadarmo a rozhodně tedy mají ze svého dobrokonání zisk.

Pomáhat slabším je pochopitelně správné a nutné. Je však potřeba pomoc směrovat zodpovědně a tak aby výsledný efekt byl pokud možno pozitivní (nikoli HIV pozitivní, jak si to přeje UNICEF ;-). Nestačí poslat SMS na první číslo z reklamy nebo hodit dvacku do první kasičky "na charitu" a myslet si, že naše povinnosti k chudým jsou tím vyřešeny.