úterý 7. září 2010

Nikoliv krátký proces

V poslední době jsem zachytil kauzu o paní z Íránu, která má být popravena kvůli "smilstvu". Podobné zprávy pochopitelně rozdmychávají rozohněné výlevy odpůrců náboženství (tím se míní především římskokatolické a muslimské), kteří se většinou velmi brzy rozpomínají na svoje hluboké znalosti církevních dějin, které nabyli ponejvíce z filmu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. 

Přečetl jsem si o té ubohé paní z Íránu něco víc ( http://www.newsru.com/world/13aug2010/ashtiani.html ) a celá záležitost nebude tak jednoduchá, jak se zdá. Zaprvé, táhla to před a po smrti svého muže hnedle s několika pány, zadruhé se přiznala, že se podílela na vraždě svého manžela. Přiznání pochopitelně později odvolala (ústy svého advokáta). Zpravodajské servery a pořady nás zřejmě takovými zbytečnostmi nechtějí zatěžovat a tak ponechají jenom  poněkud biblicky a ateistům směšně znějící smilstvo. Popřípadě ještě zmíní údajné a nejisté bičování za fotku v novinách bez šátku.

Ať je to jak chce, od země jako je Írán takové, jak nám ji novináři vytrvale vykreslují bych nečekal, že se budou s jednou vražedkyní "párat" čtyři roky, budou tolerovat protesty a obviňování z manipulace a mučení. Tak trochu se potvrzuje, že Írán není tak špatné místo pro život, jak se stále tvrdí. Ovšem je potřeba dodržovat určitá pravidla. Například nezahýbat a nevraždit.

středa 1. září 2010

Kde se berou?

Nevím, zda jsem sám, kdo má podobný problém, nebo je nás víc. Scénář je celkem prostý: V práci dostanu výplatní list, zajdu do bankomatu, vyberu tolik peněz, aby mi vystačily na příští měsíc a těším se, že si za ně koupím spoustu užitečných věcí.

Není to však tak jednoduché. Bankomat na mě vyplivne bankovky v hodnotě 1000, 2000 a 5000kč, zadáním nezaokrouhlené částky jej mohu přinutit, aby vydal pár dvoustovek. Pokud dvoustovku nabídnu řidiči autobusu za lístek, který stojí 42, vyslechnu si jeho zoufalé nářky nad nedostatkem drobných; jednou mě dokonce řidič obvinil z toho, že mu velké bankovky dávám schválně, abych ho vytočil (jednalo se o 100kč). Stejný "kartáč" běžně dostávám v obchodech s potravinami. Jedna zoufalá paní prodavačka mi, poté, co jsem jí na úhradu sváči za 54 podával "kilo" řekla, že má takové zákazníky, jako jsem já, nejradši, ale z tónu, jakým větu pronesla a z jejích dalších připomínek o drobných jsem nabyl dojmu či spíše přesvědčení, že to myslela ironicky... Každopádně bankovky s nominální hodnotou vyšší než 500kč jsou při nákupu běžných každodenně potřebných drobností, jako je sýr, rohlík, lístek na tramvaj nebo noviny, prakticky nepoužitelné.

Ostentativní, zuřivé hledání drobných a prudké vrtění hlavou, doplněné o zoufalé povzdechování je odnepaměti běžnou praxí číšníků a servírek, kteří se takto při placení dožadují zaokrouhlení částky směrem nahoru, pokud je host nevychovaný a sám přiměřeně vysoké spropitné nenabídne.
Řidiče, trafikanty a prodavačky z ničeho podobného nepodezřívám. Vlastně je úplně chápu a věřím, že pokud většina lidí postupuje jako já, tj. vybere peníze z bankomatu a jde nakupovat, moc drobných se v pokladnách nenasbírá. Vlastně se trochu divím, že tam jsou vůbec nějaké a zajímalo by mě, kdo je tam dává, protože ode mě v oběhu žádné platidlo s hodnotou menší než 200kč rozhodně není.

Chtě nechtě musím tedy občas navštívit některý ze supermarketů, s obratem v řádech milionů denně. Většinou tam koupím, co nechci a ujede mi kvůli tomu autobus, ale z mých bankovek mi tam zpravidla bez řečí vydají. Musím si ale dát pozor, abych se nezapomněl a nezaplatil kartou.